neposlušný občan

P A N E N K Y

Skutečná žena je dnes nejvíce ohroženým živočíšným druhem na tehle planetě.

Pokaždé, když bouchneš na papír nějakou ženskou ve své novele, ošoustáš jí ve své fantazii,řekla trpce má manželka.Moje žena je úplně bez fantazie.
A to jí hodně sere.
Zato když si mne jednou veme do pusy,tak lehce mne z ní nepustí.Nejdříve mne obrací svým lososově zbarveným, svalnatým a hbitým jazýčkem,má kůže se odírá o dokonale pěstěný bílý chrup,pak trochu krvácím,ale to má manželka ráda,zejmena když menstruuje.Prý jí to dokonce vzrušuje. Pečlivě mě obaluje slínama,abych se líp klouzal
a při polykání nedělal zbytečné potíže.
Tak mohu posléze v tlustým střevu hloubat nad slastí manželské instituce a vzácné ticho ruší jenom občasné křučení v manželčině břichu.
Po výdatné siestě usedne má manželka zpúsobně na toaletní mísu,nohy dá mírně od sebe,chvíli sténá, než se jí podaří vyloučit mne ze sebe do mé pozemské reality.
Dospěju k poznání,že mezi polibkem a řití není příliš veliký rozdíl a kolébaje se na hladině klozetové vody,přivírám víčka a mé panenky se pohrouží do snu.

Boží Bárbina se sune do kostela,za sebou nechává cákance po svěcené vodě,jde spoutaná růženci ve svém nanicovatém,sterilním a sprzněném ženství.
Bůh jí pozoruje skrytý za mrakama,nejprve se uchechtně,nevydrží však déle potlačovat smích a z nebe to za chvíli burácí basovým řehotem Nebeského bossa.Pak se rozkašle,zapálí si doutník a říká svým andělům:
Ajť,pravím vám,není-liž tahle žena od Matela, nikterak nevejde do království Božího.

První zákon lásky:
Láska je věčný souboj mezi mozkem,srdcem a pohlavním ústrojenstvím.

Z mé bezmocnosti,vzteku a smutku vzešel rozbřesk a s ním se do slunečního světla vyloupla Marie, jako Venuše rodící se z rozevřené mořské lastury, jako kouzelné a slaďoučké jádro z Popelčina oříšku.
Závoj jejích vlasú sahal až k hezkým bokům, věnčil jí coby hedvábné sítě,v očích měla barvu fialek,ale taky předzvěst bouře.
Blahoslavená Marie,křičel jsem. Naplň mne láskou,ukřižuj mne na svých ňadrech,
zahoj mé rány svými polibky a dotekem žhavých dlaní.
Bojím se,hlesla Marie.Ještě nepřišel můj čas. Ještě se na nebi nenarodila má hvězda,hvězda Štěstěnka,hvězda Milovanka,hvězda Zlatá rybka, která by splnila tři přání a kterou bych pak mohla pustit na svobodu do nebeskýho rybníčku.

Džezmen Krtek vylezl ze své podzemní díry,přetřel si krátkozraké oči,naleštil trumpetu a lesem zazněly tesklivé tóny krtčího blues.
Veverka si práve měnila vložku a dojetím jí málem vypadla z pracky.Kdyby jí včas nezachytila,přistála by na hlavě Boží Bárbiny,která seděla pod jedlí a četla si v bibli.
Některé ženy jsou občas lidi,zavolal jsem na Krtka .
Ten souhlasně přikývnul,že mi rozumí.
Náhle se z lesa vyrojila spousta zvířatek ženského pohlaví a začala mne obhazovat šiškami a lesnými plody.
U výjezdu z lesa,kdy jsem konečně popadl dech,jsem si ulevil sentencí:Feminizace zasáhla lesy hůř,než nějaká ekologická katastrofa. Boží Barbina by na to jistě poznamenala,že koho Bůh miluje,toho se zvířaty navštěvuje a nezapomněla
by se zmínit o některých hovadách,kteří nejenomže nenavštěvují kostely,nýbrž si taky tropí posměšky z posvátných věcí,jako je třeba panenství,nebo uctívání relikvií.
Panenství si Boží Barbina udržela nejenom díky své ošklivosti,ale i své tlamě,která nikoho neušetřila kázání.Svou vagínou se zabývala pouze tehdy,když do ní cpala vložky.
Často se též chodila modlit k hovnu sv.Panice, nebo ke mléčnému zubu sv.Celibatoslavy a dokonce sama sbírala hovna svatých,nebo těch,kteří se jí svatými jevili.
Já jsem však toužil po něčem jiném.Po lásce,se kterou se oplatí sestárnout,po probádání nejzazších zákoutí svého srdce,po masturbaci v sametových tkáních mýho nejhlubšího nitra a dosahování orgasmu Velikého třesku poznání.
Proto jsem opět zavřel své panenky a pohroužil se do snu,v němž bych nalezl skryté odpovědi.
.

Druhý zákon lásky
Když potkáte skutečného partnera,vemte na to jed, že buď se láska vůbec nezrodí,nebo pouze z jedné strany,anebo se zrodí ve strašlivých bolestech, na které pak i umírá.

Vešla ke mě Marie,byla nahá a voněla jarem, kopretinami a mateřským mlékem,jakoby jí právě máma odložila od prsu.Sklonila se ke mě a dala mi přivonět k závoji svých vlasů,přitom mne chtě-nechtě zapletla do svých sítí.
Když na to přišla,bylo již pozdě.
Sestříhám si je,pravila. Nechci ti plést hlavu.
Mé srdce tlouklo poděšeně,jako u králíka,jež bude za několik okamžiků popraven.
Vyběhl jsem na věž katedrály Notre Dame de Lausanne,rozhoupal zvony v nářku nad nicotou, která by na mne čekala,kdyby byla Marie pouhým snem,a kdyby se mi nepovedlo přesvědčit jí o tom, že ona je ta,na kterou jsem čekal od věků v temném
propadlišti dějín. Skočil jsem pak z věže dolu a nebylo andělů,jež by mne zachytili,pouze netečná rybářská síť s několika šupinami pro štěstí.
Marie řekla:Posečkej chvíli,než má bolest probolí, brána mého srdce je zavřená a já jsem ztratila klíč. Nad krajem pohaslo slunce. V posledním odrazu jeho paprskú jsem spatřil,že Marie pláče.

Třetí zákon lásky
Je důležité,abychom se tak milovali,aby naše slzy byly slzami radosti a nikoli bolesti.

Láska není pouze píchání,pravila moudře Veverka.
A proto jí nemůže nahradit,ale jenom se tvářit,že jí nahrazuje.
Džezmen Krtek řekl:Láska je krátkozraká jako moje podzemní chodby.
Marie řekla:Láska jsem já.
A sbor andělů se nad jejími slovy rozbrečel a hlasitě se počal kát ze svých hříchú.

Mé panenky jí zahlédli v davu a úžasem se rozevřely, aby jí mohli obejmout.
Když chceš ,Marie,prozradím ti,kdo je má skutečná manželka.Je to samota,Marie a proto se toužím s ní rozvést a vzít si tebe,jestli dovolíš.
Já vím,bojíš se.Chci se bát s tebou.
Mám tak málo vody v dlaních,že se bojím,abys neodešla bez toho,že by ses z nich napila.
Všechno hezké je šílené a všechno hezké je jednoduché.
Všechno hezké je jednoduše šílené.

,,Opíchej mne klidně,ale nejdříve mi prozraď výšku
svého konta,, – řekla misska Myška .
,,Já jsem děsně emancipovaná.Ale potřebovala bych nějakýho milionáře,který by mne v mé emancipaci patřičně podpořil,, – řekla dívka oděná pouze ve své emancipované ocelové podprsence a železných kalhotkách. Tahle dívka emancipaci pouze předstírala.
Mezi stehnami už měla hada pokušení. Jenom že o tom ještě nevěděla.
Běda tomu,jehož kousne její had.

Má kamarádka Ika tomu říká,že je to posun o jedného. Ika je malý ďáblik v kůži anděla a malý andílek v kůži ďábla. Ika je prostě unikátní a zatím nepotřebuje plastickou
operaci. Mohl bych jí eventuálně taky milovat,ale zkuste milovat vítr,nebo sněhovou vločku. Vítr vám uvane a vločka prostě roztaje.

,,Co je pominutelné a co věčné ?,, – zeptal jsem se anděla.
,,Věčné jsou otázky a pominutelné odpovědi. Věčné jsou odpovědi a pominutelné otázky,, – odpověděl anděl. ,,Tak si vyber !,,
,,A láska?,, – ptal jsem se dál.
,,Láska je věčná pro toho,kdo to s ní myslí doopravdy.,,

Mou naději znásilnili.Nevím kdo,ani proč.Jednoduše přišli,uchopili jí,ačkoliv se vzpírala,hodili jí na špinavou realitu a tam se na ní vystřídali. Jeden po druhým.Když mi to naděje líčila,plakal jsem jako malý kluk.Džezmen Krtek se taky rozlítostil.
Jedině Boží Bárbina špitala něco o Božím záměru, ale když jsem jí pohrozil,že se jí vyseru do bible, ztichla.
Mé hovno pro ní nemělo žádnou cenu,jelikož nejsem svatý.
Mou naději znásilnili.Řekl jsem to policajtům,oni však jenom máchli rukou a řekli:
,,To se stává.Naše naděje taky někdo profíkl.,,
Mou naději znásilnili a pak šli pryč,jakoby se nic nestalo.Dnes je ve třetím ěsíci.Haleluja!

Čtvrtý zákon lásky
Pro většinu lidi je láska komedií,když vidí lásku těch druhých a drámou,když pohlédnou pod svou pokličku.

Teď se do děje dostává poutník Ján Ámos.Vlastně jsem se nejdříve styděl zvát jej do tohohle příběhu, on se na mne však tak laskavě podíval,až jsem se stydět přestal.
,,Co odkážeš světu,JaneÁmosi?,, – položil jsem mu novinářskou otázku.
,,Po všelikém bloudění a kolotání,dejtěž světu napít, neboť žízní po pravdě slyšení zmírá.Varujte se však přílišné horlivosti,abyste svět nápojem tím nezadusili. Kdo příliš pravdu jiným ukazovati si žádá,ten někdy ve svém srdci neřád a špínu mívá. ,,
A odkudsi přiletěl holoubek míru a usedl poutníkovi na rámě.

,,Znám všechny odpovědi na tvé otázky,, – řekla mi Marie ve snu.Stejně jako ty znáš všechna má tajemství. Pokoušíme se probádat a procítit to,co je v nás a bude to mít délku celýho života.Jenom na mne nesmíš spěchat.,,
,,Kdo jsi,kdo doopravdy jsi,že tak po tobě šílím a cítím se s tebou být propojen jak pupeční šňúrou? ,,
,,Jsem tvoje láska,matka,sestra i přítelkyně a ty buď mou láskou,otcem,bratrem a přítelem.
Džezmen Krtek opět hraje blues a v každém tónu,jež vyluzuje jeho trumpeta,je tolik pochopení a sounáležitosti,až to bolí u srdce.
Poutník Jan Ámos říká:Existují pouze dve věci, pravda a křivda,láska nebo hra.
Jeden politik kdysi řekl,že pravda a láska zvítězí nad lží a nenavistí.
A prase řeklo:Politika je svinstvo.

Náhle se přede mnou ukázalo divné zjevení,ověšané amulety,léčivými kameny,z každé kapsy nedbalek trčely věštecké karty a moudré knížky.
,,Jsem žena!,, – křičelo na mne.,,Jsem žena bohyně.,,
,,No těbůh,, – povzdechl jsem si.
,,Objevila jsem svou prapodstatu,, – pokračovala žena a v očích jí svítili lamínky,hořečně bloudila očima kolem sebe,jakoby pořád něco hledala.
Ulekl jsem se a diplomaticky jsem se jí zeptal, jestli si něco nepíchla.
Vytřeštila na mne pohrdlivý pohled:
,,Byla jsem zasvěcená, ty pitomče ! Mé čakry rotují v souladu s vibracemi kosmu.V mé vagíně je studnice života.Oprosti se od svého ega,jenom tak múžeš vejít ke mě,zřekni se své hrubohmotnosti.,,
Nemám rád,když někdo naráží na mou obezitu. A taky mne nelákala její božská vagína proniklá vyčpělou vůní santalových tyčinek.

Má kamarádka Ika řekla,že někdy napíše feministickou bibli,ve které prý budou ženy
princezny a muži draci,nebo neviňoučké Karkulky, co se marně snaží uniknout zlým vlkům. Já dobře vím,že svůj feminismus pouze hraje,proto na to neříkám nic,neboť jí nechci kazit její roli,v níchž je excelentní.
Ika je kulturní pracovnice,má hezká prsa a nohy, v hlavě má encyklopedii pouček a sentencí. Často mluví o tom,že ona je ta,která mne vrací zpátky do reality.
To ji taky neberu,ať má holka radost.
Tá bible má začínat takhle:
Na počátku byla žena a ta stvořila muže. A hned jak ho stvořila,poznala svůj omyl.
Trpce pak žena litovala svého skutku. Ale bylo již pozdě. Proto posléze proměnila muže ve svou hračku. A tak je tomu podnes.Amen.

Páty zákon lásky
Láska je to,čemu nerozumíme,neboť nám to zatemňuje mozek.

Tisíc kilometrů mne dělilo od Marie a most,který propojoval vzdálenost mezi našimi srdci byl tak tenký, jako jeden z jejích nádherných vlasů.
Zdálo se mi ve snu,že máme spolu dítě.
,,To dítě je požehnání,, – řekl mi anděl. ,, Je symbolem vaší lásky,která je tak křehká jako první sněženka,jež vyrašila na jaře.,,
V očích jsem měl slzy.
,,Kdy pak to bude ?,, – zeptal jsem se Marie.
,,Až jezerní vody vydají zprávu o tajemství mého srdce,, – odpověděla a rozplynula se.

Zvedl se vítr a před sebou hnal zmuchlané papírky, jako když lovci honí nešťastnou lišku.V každém z těch papírků byla zapsaná jedna má touha, sbor harlekýnů mával krvavými meči a prozpěvoval si pohřební chorály.
Vím, že dokud v mém těle nezačnou pavouci smrti tiše tkat provázky propojující mé nehybné orgány, že dokud hraje a buší orloj mého srdce,tak nepřestanu milovat Marii.V ní je tajemství třech Popelčiných oříšků,třech zlatých vlasů děda Vševěda i třech zlatých rybích šupín.
Když jsem na to přišel,naskočila mi na těle husí kůže
poznání.I ulekl jsem se,že mne od sebe odvrhne a
zároveň mne naplnilo štěstí,při pomyšlení na to,
že tomu tak nemusí vůbec být.
Pochopil jsem také, že Marie je zároveň mé pouto i
tolik hledaná svoboda a mé srdce jí věřilo tak,jak
ještě nikomu předtím.

,,Můj muž je ďábel,, – stěžovala si ženská jménem X.Y.,,Každý večer se proměňuje na ďábla,tluče mne i děti, vyžírá lednici,svými kopyty i rohy prošťourá každý koutek mé duše,obnaží jí a znásilňuje mou prapodstatu !,,
,,Tak se s ním rozveďte,, – radí doktor Plzák.
,,To nemůžu,, – povídá žena s pláčem.,,Nechci dětem brát tatínka.,,
Pak vyndala z kabelky ušmudlanou fotku,láskyplně se na ní podívala a s nábožnou úctou dodala:,,A kdo by pak každou noc tak nádherně opíchal mou číču svým svalnatým ptákem,kdybych neměla tebe, ďábliku.
Pak pohladila své ratolesti po hlavičkách a pokrčila rameny:
,,Proto jsem se rozhodla,milé děti,obětovat vás peklu.,,
A něžně se dotkla kudrlinek na svý dolní mozkovně a pak šla odestlat loži,neboť na oblohu vyšli prvé hvězdy a ohlásily čas ďáblova příchodu.

Šestý zákon lásky
Láska je podstatným jménem pro činnost mozku, srdce a pohlavního ústrojenství.

Brázdili jsme s Marií klikaté cesty v mé říší Fantasie, Marie byla tak dojemně křehká a přitom uzavřená ve svém krunýři Panny Orleánské.
Přitahovala mne,taky jsem se jí však bál,neboť jsem se bál odmítnutí. Byla mou nedílnou součástí a předce tak vzdálená.
,,Proč nemůžu být hostem ve tvém srdci,Marie?,, zeptal jsem se jí a z mého hlasu zněla takovou beznadějí,že se Marie usmála, něžně na mne koukla a odpověděla:
,,A odkud víš,že nejsi v mém srdci ? Vždyť se plavíš na vlnách fantasie a já jsem jejím
dílem.,,

Ranní červánky opět otevřely nebeské brány a jak vyšlo slunce a spatřilo krajinu pod sněhovou peřinou,zatoužilo se s ní milovat ,položilo na peřinu své dlaně a políbilo spící krajinu přes chladnou zeď.Sníh počal tát a rovněž z mých očí pršel déšť.

Má znásilněná naděj porodila beznaděj. Vlak mne unáší do dáli, já přivírám oči. Až se probudím,budu s Marií tam uvnitř pod vodní hladinou, ,budeme se prohánět s rybama,spát v mušlích a lasturách v peřinách utkaných z vodní pěny, svět, ve kterém jsem doposud žil, bude patřit vzpomínkám.Vlak vchází do tunelu pod Gotthardským průsmykem, už vidím světla měst a věnečky sněhu na panoramatu Alp.
Vlak projíždí tunelem, na konci bude světlo.
Jenom doufám, že ty barbituráty neselžou.

KONEC