neposlušný občan

Maryla Rodowicz
Do łezki łezka – SLZY JSOU VŠUDE

autobusy rozplakané deštěm
vozí lidí k sobě i od sebe
po lesklém mokrém asfaltu
který je jak černé hvězdné nebe
týden už, co prší v tom mém městě
vlhkost stéká po srdci i šatech
z autubusu rozplakaného deštěm
počítám hvězdy na mokrém asfaltě

slzy jsou všude
dokud modrá nebude
v té smutné barvě blue
jako chladné hedvábí
v barvě neba mne vábí
zazpívá mi v barvě blue

autobusy rozplakané deštěm
jako veliké tuleně polární
hledají si v dešti své místo
a vyfukují oblaka páry
po jejich unavených zádech
klouzají světla neonú
autobusy rozplakané deštěm
mají sympatické tlamy ještě k tomu

slzy jsou všude
dokud modrá nebude
v té smutné barvě blue
jako chladné hedvábí
v barvě neba mne vábí
zazpívá mi v barvě blue

a když pršet přestane v mém městě
kdepak se se svým smutkem ukryju ještě?
autobusem rozplakaným deštěm
pojedu tam, kde prší věčně

slzy jsou všude
dokud modrá nebude
v té smutné barvě blue
jako chladné hedvábí
v barvě neba mne vábí
zazpívá mi v barvě blue