neposlušný občan

Atomy a molekuly

Jsme boží duše v kůži ďáblů
Anebo je to obráceně?
Dvacet deka lásky a tůny bolesti
Plus život tady se připočítá k ceně

Ďábel putuje mezi molekulama
A atomy našich těl
A duše výkřikem oneměla
V kosmickém orgasmu
S ďáblem bohužel

Pak zjišťujeme,že ďábel nemá občanku
Neplatí daně,nejde volit
To jenom my jsme občany státu,jež tváří se tak lidsky
A platíme daně za svou možnost volby

Já budu bohem,lásko má
A ty buď mojí bohyní
A vpusťme mezi sebe alespoň kousek ďábla
Ať se z přemíry božskosti v nás
Nezačneme vzájemně vraždit slovy
A udělejme si dítě
Které bude mít mozek ďábla a srdce boha

Rozmnožme své city
Na kopírkách našich tél
Nechme znít naše atomy a molekuly
Oba jsme bohu i ďáblu na dostřel

Lásko má,lásko,chci ti říct
Aby ses pokusila
Být na chvíli rájem
Abychom splynuli s kosmickou prázdnotou
Alespoň na chvíli
Než bůh a ďábel ztratí zájem
Obírat se naší nahotou
Atomů a molekul

Jsem sám v sobě jako v cizí zemi
Loudám se labyrintem mozkovny
A při pohledu na tebe
Cítím ve svém suterénu zemětřesení
O síle dvou ňader

Ďábel jen mlčky přihlíží
A kroutí hlavou
Nad našima nesmysly
Pak pluje dál
Spletí atomů a molekul
A čte si v bibli
O dědičném hříchu

Léto 2000