neposlušný občan

Djordje Balasevic
Covek sa mesecom u ocima
Muž s měsícem v očích

mrzutý a němý
jak topol bleskem poražený
pohled měl v té chvíli přehluboký
cizý mi byl, jak blázen se nejevil
pak jsem však spatřil, že má měsíc v očích

oslovil mne sám, že prý jak se mám
zabručel jsem mám se , aby to čert vzal
zašklebil se, výraz divý
pohled měl náhle děsivý
nemáš šajnu, milý bráchu, cos teď povídal

nevíš, co znamená zabít město
neznáš příkop plný mrtvých lidí
neznáš to, kdy pokusíš se usnout přesto
když zavřeš oči, tak tu hrúzu vidíš

když zavřu oči, vidím nebe moje
a zavoní mi hosťovské pokoje
a na nebeskou svadbu zazvonili
když zavřu oči, slza padá z líce
a všude hrajou tamburice
a vody Dunaje perly vyplavili

bestie šílela, že si se probudila
černý princ ti polibek dal
ale nebudu se stydět
že nebudu Boha vidět
jelikož to není Búh, kterýho jsem znal

ty nevíš ani, že není spasených
každé ticho mi granáty ukradnuly
spasený je jen ten první zastřelený
a ti druzí jsou rukojmí věčné noční múry

když zavřu oči, na nebi lodě plujíce
a dolu zvony, štěkot psú. sousedské třenice
a vúně zoranýho pole, to je sen
ale když na svítání větry od řeky žalmy hrají
to víly spustí žaloby a naříkají
a Dunaj kadí tymiánem