neposlušný občan

V ČERNÉ URNĚ /W CZARNEJ URNIE/
/skupina Kult/

v černé urně všech mých černých let
černá blýskavice pálí černý květ
černá slunce hasnou,vychází černý nov
pak černý den opět plný černých slov
tvoje tělo zlaté kroutí se jak dým
chvěje se, zlatý pot teče a já s ním
v černi tonu, piju zlato ze tvých rtú
tak jako na jaře štávu z břízy snú
teď však černá tma objímá náš svět
mých krvavých sekyr, tvých nasládlých vět
teď nás oba vplétá těsný, dusný had
čím dál více děsí dlaní našich chlad

samým či ve dvou
teď už nelze zústat nám
ani samým, ani ve dvou žít
nezmění to žádný křeč
ocel bude i zítra ocelí
nezkoušejme více stejnou řeč
přikovat se řetězí ze slov

kolik životú čas do jednoho vplet
jak je to dlouho, týden, nebo celý věk
na múj brloh čas jako podzimní déšť mží
smývá stopy tvých slz a stopy krve mý
a zvolna pokrývá zapomnění plášť
noc, kdy prvně pluly jsme k sobě tváří v tvář
zpívali jsme tehdy štěstí, já ,ty , mám tě rád
jako dvě dýky vražený až po krk snad
srdce puklo žalem, dlaně zebe mráz
hřej se nad popelem, už musíme jít zas
ty do svých zámkú z bláta, ja na páchnoucí drink
a dúm bude pustý jako palác Mayerlink

samým či ve dvou
teď už nelze zústat nám
ani samým, ani ve dvou žít
nezmění to žádný křeč
ocel bude i zítra ocelí
nezkoušejme více stejnou řeč
přikovat se řetězí ze slov

slyším tvúj tlumený hlas, stavíš most
mluvíš slová hořké přes slzy
však ve mně je již pouze zlost
pustý vztek a již ne ty

samým či ve dvou
teď už nelze zústat nám
ani samým, ani ve dvou žít
nezmění to žádný křeč
ocel bude i zítra ocelí
nezkoušejme více stejnou řeč
přikovat se řetězí ze slov