EWA DEMARCZYK
STARÝ CIKÁN
ve tmavé hoře, bydlí, ach múj Bože
stařičký Cikán už po mnoho let
smutné písničky, jeho housličky
hrávali kdysi – teď nechce je svět
nadešlo jaro, vúni, květy dalo
a sladce ve větvích zaspíval pták
v srdci Cikána, se otevřela rána
tiše promluví ke své ženě, řka:
kde jsou mé housle lipové
srdce se ve mně chvěje jak list
pújdu tam, do města rušnýho
ještě dnes tam musím jít
chci ještě naposled v životě zahrát
tu starou písničku, co učil mne děd
vždyť žil jsem jenom pro ní
tak kráčí stařec přes rokle i pole
stáří jej tíží, po čele stéká znúj
kulhá a vítr věje, jde pln naděje
svírá svý housličky, ten poklad svúj
konečně došel na vysněné místo
třese se, když vejde ve zdobený sál
strach srdce mísí, vždyť v tom sálu kdysi
poslouchali jej a on jim hrál
promiňte, páni, vzpomínáte-li si
hrál jsem tu kdysi, a hrál jsem rád
písní jsem bavil, čas se zastavil
chci dneska ještě pro jednou hrát
tu starou písničku, co učil mne děd
pro ní jsem žil, pro ní na světě byl
tu někdo vyskočí – tahej mi z očí
páni, ten žebrák tu šíří jen smrad
fóry si dělá, když tak zvesela
nám urozeným, chce dneska hrát
číšniku, ukaž nezvanci dveře
číšnik Cikána na příkaz pána
srazil na dlažbu a sešláp mu krk
nedlouho poté, našla housle pod plotem
Cikánka stará, naříká a lká
už vám nezahraje, když zima roztaje
vy lidé bez srdce, bez duše jste snad
zmlkli už jeho housličky staré
ztichli už navždycky písně a hra
ve tmavé hoře, tam je hrob tichý
uprostřed květin našel svúj klid
leží tam Cikán, stařičký Cikán
který jenom pro píseň žil
žil jenom s ní
a zemřel jenom s ní
Celá debata | RSS tejto debaty