TROOPER – POEMELE VALAHIEI / POÉMY Z VALAŠSKA/
Část 2 SUDIČKY
Na Chindeiskou věž
Za noci, kdy vládl čas bezesný
Z jasného nebe a hvězd
Sudičky se znesli
V komnatě bílé
Tam kvete zářivá květina
Na bílém loži tam malý princ
Nyní svuj osud přijímá
A než ranní slunce sklouzne po zdech
Nezbyde čas plakat, snít a na dítě si hrát
Čtyři sudičky vejdou do věže
Kde čeká princ Vlad
První má oči jak lílie
Jemně se dotkne prince, jež vzlyká
A zrodí se z doteku vášně dvě
Láska k vlasti a odvaha válečníka
Druhá sudička oblaka v očích nosí
Zjevuje dobu ohně, zabíjení, válek
Princ už ví, že životem jeho bude
Přes krev a meč vejít do čítanek
Třetí se dotýká ducha, masa, kostí
Knihu dějin na železnou váhu klade
Dává mu krásu a lásku k moudrosti
A spravedlnost ke knížecí vládě
Poslední sudička, ta nejmoudřejší
Sedí jen tiše, strach jí k zemi neklátí
Ví, že princ nad životem, co mu byl dán
Sám taky bude svuj osud si psáti
Jenom jednou za sto let
Se zrodí šlechtic s jasným pohledem
A jako sněhová bouře smete nepřátele
A armády své k vítězství povede