Duše je popsaná
Vítr vane
A ve tmě ze svíce kane
Bílá slza
Duše je popsaná kniha
Inkoustem vzpomínek
Lásek i beznaděje
A nad tím vším se z nebes
Laskavý Pán Bůh směje
Pak praví:
Neptej se
Kdo moc zná,toho to pak bolí
A ty se snažíš zoufale napsat
Několik řádků vlastní krví
A vůbec nevíš
Jestli své srdce nabízíš
Andělu nebo Ďáblu
Ješté nás lásky naše nebolí natolik
Abychom procitnuli
A proto se necháváme opít slovy mlhavých nadějí
V uličkách Paříže,Ženevy,Bratislavy
Tvá samota tě zdraví
A zeptá se,jestli jí pozveš na panáka
Aby nebyla tak sama
V začouzené kavárně s tlumenými světly
Típnutím ukončuješ životy cigaret
A samota se culí
To už jsme procitnuli
A nabízí svůj horký ret
Tuhle píseň znám už naspaměť
On potkal jí a ona řekla
Možno,nebo taky ne
A zasa ona potkala jeho
A on řekl to samý
Jen dobrotivý Pán Bůh se usmívá
Nad hvězdami
A vytěšuje se z toho
Že jemu se to nestane
Bože,proč se taky jednou nezamiluješ
Abys poznal,jaké to je
Když tvé srdce čtou
A ty nevíš
Jestli Anděl nebo Ďábel
Proplouváš žitím
V cizí kůži,která je ti těsná
Pozvedáš hlavu k nebesům
A toužíš objevit svou hvězdu
Zpíváš žalmy jitřence
A svou samotou
Konkuruješ Bohu
Jenomže on se z ní těší
Na rozdíl od tebe
Ve váze suchá růže
Ve svícnu zbytek svíčky
A venku svítání
22,9,2000 noc