Djordje Balasevic
Budimpestanski sneg (Nova Gradiska, 1980.)
Budapešťský sníh
mlhavá vzpomínka se mi plete
bylo to, či ne?
jako v ňáký operetě
událo se vše
houslista, smutný klaun a stesk
krásná žena a tokajské
vedla si mne kudy chtěla
byl jsem její host
Veresmarty, Citadela
Řetězový most
zaváté Náměstí hrdinu
tehdy jsem v ní viděl mojí jedinou
a přál si, aby to trvalo věčně
z daleka nám jak zvon zazněl
činel ňáký tmou
prosila mne, ať jí napíšu
alespoň jednou
svítalo a v jitru sněžném
budilo se vše
milovala mne tak něžně
jako žádná ne
poté jsem hleděl za ní dlouho
a na její stopy pak
po zaváté ulici
Szent Háromság
lekl jsem se poznání
jež z dřívějška už znám
že z dálky všechno jinak vypadá
srdce mi silněji bije
když vzpomínám na ní
zní Lisztovy rapsodie
budím staré sny
chtěl bych znát teď, kde je
vzpomínám, když sníh věje
zda-li ji někdo jiný líbá